kos

Nekonečné písečné pláže, bohatá zeleň, výborná řecká kuchyně a historické památky lákají nejen rodiny s dětmi, ale díky silnému větru se stává rájem i pro surfaře.

Obecné informace

Kos je se svou rozlohou 290 km2 třetím největším ostrovem Dodekanésu (Dvanáctiostroví) po Rhodu a Kárpathosu. Starousedlíků tu žije asi 25 000, ale během letních měsíců se počet obyvatel prudce zvýší. Turismus je zde hlavním a životně důležitým hospodářským odvětvím. Jen malá část obyvatel, méně jak 10% ekonomicky činných, se věnuje zemědělství. Zelenině a citrusovým prodům, olivám a vinné révě se sice na úrodné půdě daří, ale i tak si slušný výdělek může zajistit jen malá část zemědělců.

Omrzí-li vás surfování, koupání v moří a lenošení na pláži, můžete se vydat na toulky ostrovem, jenž měří od jednoho konce ke druhému 50 km. Vesnice sice nezůstaly stranou turismu, ale přesto vesničky na okraji pohoří Díkeos jako Pilí, Zía a Lagoudi se vyplatí navštívit pro jejich atmosféru a daleký výhled do nitra ostrova. Kdo touží po samotě, může odtud stoupat dál do hor- až na vrchol Díkeos, jenž je se svými 846 metry nejvyšší horou ostrova.

Město Kos

Hlavní město nese stejné jméno jako ostrov a je nepopiratelným centrem ostrova. Téměř polovina obyvatel ostrova se usadila právě tady a dlouhé pláže severně a jižně od města přispívají k tomu, že zde tráví také značná část turistů svou dovolenou. Hlavní město je nejen správním centrem, ale je zde i většina obchodů, barů, diskoték a taveren.

Je také nejvhodnějším místem, kde si můžete vytvořit představu o dějinách ostrova. Téměř všechny epochy poznamenaly tvář ostrova. S městem Kos je spojeno i jméno zdejšího nejslavnějšího rodáka:"otec medicíny" se tu narodil v roce 460př.n.l. Hippokratés vstoupil do dějin jako první lékař, jenž začal oddělovat medicínu od modlářství. U přístavu stále roste Hippokratův platan, pod nímž prý předával největší lékař antiky vědomosti svým žákům.

Řecká kuchyně

Řeckou kuchyni většina turistů, kteří sem přijíždějí, zná. Chutná nejlépe pod širým nebem, u stolu, k němuž vane od vody čerstvý vítr a doléhá šum moře...
Jídlo připravené v typické taverně z čerstvých surovin a zjemněné krajovými bylinkami nemůže zklamat žádného návštěvníka. Řekové přicházejí do taverny zpravidla kolem 21. až 22. hodiny. Na nic se nespěchá a podle toho se také stoluje dlouho do noci. V menších tavernách stále funguje milá a originální řecká tradice- nespoléhat se na jídelníček a vybrat si jídlo přímo v kuchyni nahlédnutím pod pokličky, tedy podle vůně či chuti.